Smysluplná předsevzetí

1. ledna 2018 v 17:28 | Viol
Je pondělí, 1. leden - ideální den stanovit si nějaké cíle, vyřádit se u diáře, vyzkoušet něco nového...
Ale proč vlastně? Proč tím magickým dnem není třeba čtvrtek z týdne, 23 z měsíce a červenec z roku?
Lidé jsou pověrčiví. Ovce. Jedno velké stádo.
Nedávno jsem si přečetla jednu moc zajímavou knížku od Austina Kleona, jmenovala se "Kraď jako umělec". Teď by se mi hodilo do tohoto článku vložit jeden skvělý obrázek právě z této úžasné knihy. Slovy byl popsán "Fáze A: Žasni nad něčím, Fáze B: Pozvi ostatní, ať žasnou s tebou". Knížku určitě všem vřele doporučuji, čte se rychle a určitě se řadí mezi mé oblíbené.
Jednou někdo řekl něco jako "Nový rok - Nový život", "Pondělí = začátek týdne - začátek něčeho nového", stejně tak i se začátkem měsíce... ale proč? Když přeci něco opravdu chci, začnu s tím hned a pracuji na tom bez ohledu na to, co je za den.
Mnozí to s předsevzetími mají bohužel tak, že ani neví co chtějí, ale přeci jen, když je ten nový rok, měli by si něco vymyslet, aby se mohli 31. prosince oplakávat, že se zase nikam neposunuli.

Dnes je také velkým trendem "začít žít zdravě", nedejbože "hubnout/makat na lepší postavě". Co je ale zdravé žití? A CO JE TO DOBRÁ POSTAVA? Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale obávám se, že většina lidí má tendenci se porovnávat s ostatními a v tom to vše vázne. Protože je tady Anička, která má vypracovanější zadek, Maruška s užším pasem, Kačenka s krásnými nohami. A pak jsi tu ty. Špek (kdyby jen) na břiše, plandavá kůže, baculaté tváře, celulitida, strie, stehna jako želatina, boky jako skříň a v podobných rozměrech i pas, kdežto místa, která bychom rádi porovnávali s nábytkem, jsou bližší papíru či závodní dráze. Vtipkuji. Ale schválně, kdo z vás se při čtení této věty aspoň na chvíli nezamyslel nad tím, že na tom možná něco bude? Kdo si zmáčkl břišního špíčka Karla? Schválně se přihlaste.
Ale čeho tímto vyprovokováním chci docílit? Uvědomění, nejspíš. Tedy, opravdu je vaším životním cílem mít "dobrou postavu"? Vážně tu není nic důležitějšího, co by zasloužilo větší pozornost?
Nechci nikoho odradit. Ovšem vždy tu bude nějaká Anka s lepším zadkem, Mája s vosím pasem a Katka s tyčemi místo nohou. Vždy tu bude někdo s něčím "lepším". A taky tu bude vždy Photoshop, takže když už budete se sebou v zrcadle spokojeni, stačí zapnout internet a ego u bodu mrazu za 3...2...1...
Jsou tu ale samozřejmě i lidé, kteří se tímto zabývají, baví je to, naplňuje je to, pno lidí se tím i živí, máme tu plno trenérů, bikini fitnessáků, kulturistů... a tyto lidi určitě obdivuji, že dělají co je baví a dělají to dobře. Tím co jsem právě napsala, chci pouze poukázat na to, že to není pro všechny a že vy, kteří to děláte dobře, to děláte dobře proto, že vás to baví a ne proto, abyste byli lepší než někdo. Tedy alespoň doufám:)

Předsevzetí. Jak na správná předsevzetí? A jsou vůbec k něčemu dobrá?
Pokud máte nějaký velký cíl, je fajn si stanovit menší body, krůčky k jeho dosažení. A abyste nemávli rukou a nenechali to na později, je tu ten první leden a poslední prosinec. Je to takové typické, ideální časové rozmezí, kdy se něčeho pokusíte dosáhnout. Ale proč si nedávat třeba měsíční "předsevzetí"? Nebuďte omezeni okolím a dělejte si věci po svém. Inspirujte se, ale stále hledejte nové, příjemnější možnosti, protože jsme všichni odlišní a každému vyhovuje něco jiného. A to si prosím zapamatujte. Berte tohle na vědomí pokaždé, když se budete chtít s někým porovnávat, když budete chtít dělat něco jako někdo jiný, protože jemu to vyšlo. Vám to vyjít nemusí, ne proto, že jste někdo horší. Ale proto, že jste jiný a vyjdou vám zase jiné věci, které by dotyčnému, se kterým se porovnáváte, nevyšly.



Jaká jsou moje předsevzetí?
- Být šťastná. V jednoduchosti je krása, protože pod tímto se skrývá vše, po čem momentálně toužím. Postupně se snažím měnit pohled na svět, dělat věci, které mě baví a naplňují, být v okruhu lidí, se kterými mi je dobře. Zlepšovat se v činnostech, které mám ráda a postupně si zvyšovat cíle, posouvat hranice. Číst, psát, kreslit, malovat, tvořit. Sportovat. Chodit ven. Se psy, s koňmi. Smát se, co nejčastěji. Být pozitivní a tuto energii přenášet i na své okolí. Užívat si života a nešetřit tím štěstím.

A nahoře je už nějakou dobu stará fotka. Není tu jen tak. Je tu proto, že právě v tu chvíli jsem byla skutečně šťastná.
Co dělá vás šťastnými?
 

10 tipů, jak zabít čas o prázdninách

12. prosince 2017 v 14:06 | Viol
Snad každému se alespoň jednou o prázdninách zdálo, že umře nudou. Já jsem takové pocity měla poměrně velkou část loňských prázdnin - letošní mám docela zabrané. A přesně tak, tehdy mě vůbec nenapadalo, čím zabít čas a tak jsem stále bádala po netu, sledovala o tom videa na yt, četla různé články, projížděla blogy. Co si pamatuji, tak byly téměř všude takové blbé nápady. Samé věci, co prostě nemůže realizovat holka 18- bez přátel (ano, mám přátele, ale znáte to, když jsem pro jednou doma, oni jsou zrovna jako naschvál pryč)... A tak jsem se letos rozhodla vypsat více návrhů jak zabít čas o prázdninách a snad v tom každý z vás najde něco pro sebe, v lepším případě více věcí.

1) Blogujte!
Jasně, jakožto správná bloggerka musím začít propagací svého koníčku. Ale přeci jen, pokud jste to ještě nezkoušeli, určitě to za to stojí, brzy zjistíte, že to je vlastně zábava! :)

2) Probuďte v sobě lásku ke knihám
...a pokud je už "probuzena", zkuste ji prohloubit :D Knížky jsou fajn a o prázdninách je nejlepší čas na to, se do nich pořádně ponořit. Co můžu doporučit soutěživým a akčnějším typům je zapojit se do nějaké knižní výzvy, což vás bude ještě víc motivovat, abyste četli.

3) Zkuste něco nového! Co takhle párty nebo... hody?
Spontánní, nepromyšlené nápady = nejlepší nápady! Ještě jsem se s tím nepochlubila, ale nejednu spontánnost jsem si už letos prožila a i přes veškerý strach to bylo super! Možná se to nezdá, ale i na takových hodech může být skvělá zábava (hlavně, když jsou už vaši přátelé kapku připití xD). Teď mě možná někteří z vás mohou odsuzovat, že jakožto Moravačka musím propagovat akce v okolí, ale není tomu tak. I přes to, že to tady u lidí v mém věku + starších ještě kupodivu frčí, dechovka nikdy nebyla má partie xD ale co jste o hodech možná nevěděli (ani já :D), je to, že zde bývá (před nebo po, v našem případě před i po) i "normální párty" s "normálním ozvučením" :D a to jako vážně!
A pokud něco takového, jako tehdy my, plánujete den předem + v den události, zbořte všechny hranice a vemte v potaz každou sebebláznivější možnost, o tom přeci prázdniny jsou! (například my jsme kadžý den jak lehké dívky spaly u jiného spolužáka :---) xD)


4) Nemáte tady přátele? ... co takhle rande sama se sebou?
Zní to divně, ale je to super. Zkuste probudit lásku k sobě a udělejte si "rande sama se sebou"! Jen tak si vyražte na nákupy, do kavárny, do kina... Nebo do nákupního centra, kde je kino a kavárna :--) :D

5) Ukliďte si a přeměňte svůj pokoj!
Pokud už nějakou tu dobu odkládáte rekonstrukci pokoje či domu, přichází ten nejvhodnější čas. Pusťte si do repráků svůj oblíbený playlist, začněte, ničím se nerozptylujte a uvidíte, že se do toho brzy vtáhnete a za chvíli budete mít hotovo. :) Taky je fajn (a u žen je to dost typické :D) jednou za čas něco v pokoji pozměnit, přesunout skříně, postel, něco staré a opotřebované vyhodit a nahradit novým.

6) Připravte se na nový školní rok ^)
... a to myslím vážně! Pokud jste u sebe během tohoto školního roku u něčeho postřehli mezery, pokuste se doučit a být připraveni na ten nastávající. A pokud jste s ničím problém neměli, co takhle se podívat na nastávající učivo? Je vážně skvělý pocit být připraven a už tomu trochu rozumět, tak se nebojte to alespoň nakousnout.

7) Změňte šatník!
Tohle trochu souvisí s bodem 5), ale změny jsou zkrátka potřeba. Nemusíte hned utratit veškeré vaše úspory za nové hadry, ale dyž máte tolik času, zkuste alespoň vyházet všechno oblečení ze skříně a roztřídit je? Co je malé, nemilosrdně zahoďte (pro dobrý pocit darujte nebo vhoďte do těch...no... kontejnerů pro dobrou věc :D). A pokud i u nemalých hader řešíte, zda je čas je opustit, neptejte se na otázku "Líbí se mi?", ale raději "Vezmu si to ještě někdy na sebe?" a pokud ano, tak "Kam bych v tom šla?"

8) Najděte si brigádu
Ať už oficiální, nebo třeba nějaké vypomáhání s čímkoliv komukoliv, nějaký ten peníz se vždycky hodí.

9) Naučte se něco nového
Ať už základy čínštiny nebo třeba hraní na kytaru, uvidíte, že všechno může být legrace! :)

10) Udělejte si výlet do neznáma
A žádné ALE! Pokud po ruce nemáte přátele, vyražte si klidně sami, to je taky čas od času potřeba (opět #selflove :D). Samozřejmě, sami asi nepůjdete prozkoumávat opuštěné budovy (což je náhodou zajímavé, pokud je vás víc :)), ale taky to může být fajn.

Tak, to je k tomuto tématu vše. Pokud máte další návrhy, určitě je napište do komentářů, aby byl ještě více inspirativní a lidé nemuseli namáhavě hledat (i když tím se ten čas dá zabít taky :)). A jestliže se vám článek líbil a v něčem vás inspiroval, dejte mi to prosím vědět a při větším ohlasu bych na tohle téma mohla ještě něco napsat :)

Novoroční předsevzetí

1. ledna 2017 v 21:13 | Viol

Novoroční předsevzetí


1.1.2017 - skvělé datum pro začátek změn, pravý čas na obrat života.
Je na čase se ohlédnout za sebe a chvíli popřemýšlet nad svými pokroky, splněnými, či naopak nepokořenými cíli, nad změnami k lepšímu, ale i k horšímu... Přichází čas pro shrnutí minulosti a předepsání budoucnosti - dle vašich představ. Začíná jako ostatně každým rokem, zhruba měsíc-dva sledování postů na instagramu s popiskem "plním předsevzetí, "hubnu", "posilkaa"... Kolik lidí si ale myslíte, že to dotáhne do konce?
V tomto článku vám navrhnu několik tipů, které vám snad pomůžou svá předsevzetí dodržet.

 


Blog-clickeři, aneb co Tě vždy pobaví...

27. listopadu 2016 v 21:23 | Viol
Ahojky, tak jsem dnes brouzdala po random blozích, na které jsem s pomocí komentářů narazila, četla jsem si různé články, a pak samozřejmě komentáře. U těch jsem se kolikrát pobavila víc, než při čtení článků...

Všechny nás to pohltilo

1. září 2016 v 18:14 | Viol
A neříkejte že ne!
Pokrok může být fajn, ale všeho s mírou.
Pokud jde o mobily, velkým pokrokem byla i tolik puberťáky "hejtovaná" Nokia.
Pokrok je dnes všude. Jen ztěžka uvidíme něco, čím lidé nehnou.
Možná znáte lidi, kteří pro to nic nedělají a jen doma čumí na televizi... Ale tím také vlastně dál přispívají ke kolotoči pokroku. Všichni tomu napomáháme, ovšem každý jiným způsobem.
Že nesouhlasíte?
Zamysli se. Máte doma televizi? Mobil? Osvětlení na elektřinu? Pračku? Myčku? Sušičku? Sprchujete se doma pohodlně a nebo snad chodíte do studny pro vodu? Vlastně i ta studna kdysi byla pokrok.
I teď tomu pomáháš. Podporuješ ho. Jen tím, že si čteš tento pro dnešek opravdu krátký článek.

Dnes jsem byla jako obvykle s kamarádkou a se psy na procházce.
Cestou jsme potkaly bandu (jak já říkám) malých smradů. Celkem jsem se divila, že ta dnešní mládež vůbec vylezla (jako bych mezi ně nepatřila...).
Ale všichni měli mobily. Proboha co to je za venek? Taky si ven brávám mobil, abych třeba mohla zavolat mámě kdy dojdu, nebo v nějakém horším případě třeba policii nebo záchranku (pochybuji že jim by na to vystačila baterie)... ale jich bylo asi pět a všichni po cestě čuměli do mobilů!
To jsem si o sobě myslela, že jsem závislá...
Nechápu. Ale nebudu jim kazit radost. Lepší mít zkažené dětství než radost, ne? ;)
Ale je fakt, že za pár let by si možná vzpomněli...

Nejhorší prázdniny, aneb díky že vám mohu psát.

26. července 2016 v 11:34 | Vailer
Ahoj, jak užíváte prázdniny?
Já mám pocit, že tohle jsou nejhorší prázdniny mého života, nebo minimálně nejhorší z těch, které si pamatuji.
Ale je to tak nějak moje chyba.
A teď mám potřebu to ze sebe vypsat. Prostě to ukázat, vytáhnout ven, abych to v sobě nedusila.
Možná to je taky hlavní důvod, proč jsem se rozhodla psát blog.
Zkrátka abych měla komu sdělit svoje pocity, a pokud by váš názor na mé články byl negativní, určitě by se mě to nedotklo tolik, jako kdybych něco takového sdělila kamarádce a ONA mi pak řekla, že je to blbost.
(jen bych se předem chtěla omluvit, že tentokrát obrázky nebudou moje, ale stažené z netu)


Nalezenec

14. července 2016 v 11:53 | Vailer
Ahoj, mám pro vás zajímavou příhodu, která se mi dnes stala! Smějící se
Tak jsem hezky ležela v obývacím pokoji a přemítala nad tím, co si mám dát k snídani, když vtom jsem přes skleněné dveře na zahradu uviděla na terase čivavu. Abych se přiznala, vždycky by můj sen mít čivavu, ale také mít něco jako "psí útulek" a tak jsem se bez váhání vydala na zahradu ji chytit. Snažila jsem se ji nalákat milým tónem "ahoj pejsku, mně se bát nemusíš, já jsem hodná", ale pořád se klepala a utíkala. Nechtěla jsem ji příliš vystresovat, protože jsem se bála, že uteče a už ji nikdy nikdo nenajde, nebo že ji třeba předchozí majitel týral, a tak že se všeho bojí... Zkrátka jsem na ni šla opatrně. Zkoušela jsem pamlsky, misku s granulemi, ale nic nezabíralo. Tak jsem se rozhodla, že ji prostě naženu k nám na terasu, kde ji chytím. Mno, byla jsem fakt naivní, když jsem si myslela, že ten malý pejsek tím keříkem neproleze... Nakonec jsem ji chytila, když se předními tlapkami opírala o naši bránu. Vzala jsem ji domů, nachystala jí pelíšek, vodu a granule. Chvíli jsem ji tam nechala, mezitím jsem se převlékla a celkově dala do pořádku, a pak jsem zavolala babičce, u které je teď moje fenka "na prázdninách". Naštěstí babička bydlí pár domů od nás, a tak mi přinesla vodítko a popruhy. Nejdřív jsem fenku (které jsem na tu chvilku začala říkat "Lily", protože kdybych měla svou čivavu, tak by se jinak nejmenovala :D ) zkusila dát na vodítko s obojkem, ale ten se jí moc nelíbil, tak jsem vyzkoušela popruhy. To už bylo lepší, tak jsme se vydaly k babičce, které jsem tam vše konečně pořádně vysvětlila, a to děda navrhl, že by měl zavolat městskou policii. Do toho se mi vůbec nechtělo, to bych mnohem raději řešila třeba přes městského veterináře, a tak jsem jim řekla, že až přijde mamka z práce, tak to nějak zvládneme vyřešit samy. To už tam bylo samozřejmě dusno, protože babička vykládala, jak teď určitě někdo brečí a hledá ji, a že kdyby se ztratila Jessinka (můj pes), tak by taky brečela, takže jsem měla pocit, že mě jednak obviňuje za to, že toho majitele nebudu hledat, ale že si psa nechám, ale také mi přišlo, jako by Jessie nebyl můj, ale naopak její pes. Takže už jsem raději Lily zase připla vodítko a vydala se na cestu k naší sousedce, která má většinu pejskařů (a drbů) v malíku. Po cestě jsem však potkala jednu paní, a zjistila jsem, že to byla Lilyina majitelka. "Jmenuje se Vlajka, protože má na hlavě vlajku české republiky," řekla ta paní. Jo, skutečně, těch znaků ve tvaru české vlajky, co měla na hlavě, jsem si už všimla, jen mě nenapadlo, že by se tak mohla jmenovat. Pak mi paní vysvětlila, že Vlajka utekla plotem, protože se jim rozbil, poděkovala a šla domů. A další pozitivní věc - už znám naši novou sousedku! :) :D

Kam dál